Domů Nahoru

 

Konzervativní ročenka 2012

 

 

 

Lusitanica Iustitia Bagatela Mimoediční Jan Antonín Baťa Ohlasy Fotogalerie Kontakty

Sborník textů osobností české konzervativní pravice

Sborník textů napsaných v uplynulém roce osmnácti českými konzervativními autory (např. Alexandrem Tomským, Romanem Jochem, Michalem Semínem, Danem Drápalem, Karlem Ledvinkou, Čestmírem Hofhanzlem a dalšími), tedy lidmi, kteří – slovy profesora Weavera – nahlížejí všehomír ... jako soubor definic, jež usilují o své vyjádření v reálném světě. Dotýkají se rozsáhlých aspektů politiky, společnosti, kultury, duchovního života a v neposlední řadě také podstaty, krize i osudu naší civilizace. Jsou závažným čtením o závažných problémech, a proto si je nakladatel dovolil okořenit i špetkou humoru a poezie. Uspořádal Marek Belza.

Konzervatismus může být legrace... (z předmluvy Romana Jocha)

Měl jsem reputaci zlého neo-cona.

Leč pan premiér mě označil za docela hodného paleo-cona.

A kdo jsem já, abych se svým premiérem nesouhlasil?

Proto pro tápající ve tmě nabízím tento rychlokurs – konzervativcem snadno a rychle:

(1) Neo-cons, neboli neo-konzervativci. Ti, kdo prý chtějí bombardovat různé země, a tak. Jejich levicoví kritici se nemohou shodnout na tom, zda jsou to fašisté nebo trockisté, a protože chápou (to je ale výkon!), že nelze být obojím zároveň, nakonec se raději shodnou na nálepce: sionisté. Tak, toto je ta nejhumanističtější a nejlevicovější frakce konzervatismu. Ten hardcore, který teď bude následovat, již bude stále jen horší a horší:

(2) Theo-cons, neboli náboženští konzervativci. Představte si, tito lidé skutečně věří, že Joseph Ratzinger (pseudonym: B16) může mít v něčem i pravdu! (Hrůza!) Nebo dokonce věří, že i Pavel z Tarsu měl v mnohém pravdu! (Hrůza, hrůza, ten misogyn!) Anebo věří – a tady už fakt přestává legrace – že Mojžíš se svými dvěma kamennými deskami na hoře Sinaj měl taky pravdu! (To je už asi skutečně na trestní oznámení pro podezření z fašismu!)

(3) Leo-cons, neboli konzervativci, kteří studovali u mysteriózního židovsko-německo-amerického profesora Leo Strausse. Méně početná skupina než ta předchozí, leč zřejmě ještě zákeřnější. Dostáváme se do tak temných, přímo kabalistických vod, že vám o tom nesmím prozradit téměř nic (neboť tím bych porušil svou tajnou straussiánskou přísahu). Leda snad to, že Strauss měl svou esoterickou i exoterickou nauku, a smyslem obou bylo, aby levice z toho byla perplex. Nikoli náhodou, neboť vůbec první leo-con v dějinách – Moses Maimonides (RAMBAM, rabi Moše ben Maimon) – napsal (kromě jiných i) knihu Návod pro ty, kdo jsou (z toho) perplex.

(4) Immi-cons, neboli konzervativci – imigranti, konzervativci cizího původu. Skety jedny hnusné, místo aby zůstali doma, odstěhují se do jiné země, a tam prosazují – obvykle nadmíru úspěšně – konzervatismus.

(5) Mini-cons, neboli druhá generace konzervativců – prominentní to a vlivní konzervativci, jejichž rodiče už taky byli prominentní a vlivní konzervativci. K zešílení. Tato dědičná nákaza se šíří jako mor.

(6) Mimi-cons, neboli konzervativní mimina. Naprosto nelítostný druh. Bez jakéhokoli smilování. Já kopu do oponenta, když stojí na nohách, ale nekopu už do něj, když leží na zemi. Můj dvouletý syn Norbert Roman však kope i do člověka ležícího na zemi (nejčastěji do mě). Těmto patří budoucnost. Drazí levicoví oponenti, naše děti budou vládnout vašim dětem, protože vy děti nemáte anebo jich máte málo, zatímco my děti máme – a máme jich hodně (hlavně theo-coni mezi námi). Proto celkem logicky našich dětí bude více než vašich dětí, a tudíž v demokracii, v níž vládne většina, naše děti budou vládnout vašim dětem. (Hmmm, já se tu demokracii snad nakonec naučím i milovat!) Buďte tudíž na nás hodní a hýčkejte si nás, neboť podle toho, jak my nyní vychováme své děti, budou vaše děti v budoucnu trpět či netrpět. Zatím je vychováváme tak, že za politický vzor je jim dáván Ronald Reagan, ale pokud nás moc rozzlobíte, těmi politickými vzory, k nimž můžeme naše děti vést, se velice snadno mohou stát i Čingischán nebo Attila – vůdce Hunů.

(7) Paleo-cons, konečně paleo-cons. Onen prefix paleo- je jako ve slově paleolit, což znamená starší dobu kamennou. Paleo-konzervativci jsou prostě konzervativci ze starší doby kamenné.

Premiér Nečas prokázal svůj rozhled, když mě označil za paleo-konzervativce, neboť má samozřejmě pravdu. Jak to?

Takto: Když nás levice chce uzemnit, myslí si, že je vtipné, když řekne, že naše názory jsou z 19. století.

Ve skutečnosti jsou totiž minimálně o sto let starší – ze století 18.

Století 19. – to byli Karl Marx a Arthur Gobineau – fujtajbl, které my nechceme. Zatímco 18. století – to byli Charles Montesquieu, Edmund Burke a James Madison – všechno konstitucionalisté, k nimž se my hlásíme.

Někdy nás někteří – hlavně ti, co při potratech chrochtají blahem – posílají do středověku. To je už přesnější. Ale ve skutečnosti nikoli přesné úplně. Kořeny našich postojů jsou totiž přece ještě o několik dalších století starší. Naším postojem je chránit hodnoty západní civilizace – a kořeny západní civilizace vězí ve starověku: jsou to kořen židovský, řecký, římský a křesťanský.

Jednou z nejfundamentálnějších hodnot západní civilizace (ano, jsme fundamentalisté) je přesvědčení, že lidský život je hoden ochrany již před narozením, jak věcně konstatuje i Ústava ČR (konkrétně Článek 6 Listiny práv a svobod – kdybyste to náhodou měli problém najít). Jistě, žijeme v nedokonalém světě, a proto potraty tady jsou a budou. Co však přitom vůbec není nutné, je nad tím chrochtat blahem, jak činí např. jistý sexuolog, který samozřejmě nepatří do žádného středověku, ani starověku, ani novověku, neboť prostě nepatří do civilizace žádné, neb jest to barbar.

Inu, starověk! Leč Petr Nečas dovedl naši analýzu k brilantnímu konci: nikoli starověk, nýbrž už paleolit, starší doba kamenná, toť to, odkud v posledku pocházíme my, paleo-konzervativci.

Ano, má pravdu – protože ve starší době kamenné byli, žili neandrtálci, dva jejich kmeny. Konzervativní (paleo-konzervativní) neandrtálci a pokrokoví (progresivní) neandrtálci. Jak se lišili?

Konzervativní neandrtálec uvažoval takto: Tady jsem našel krásnou fialovou bobuli, o níž nic nevím. O tamté červené bobuli vím, že když ji sním, bude mi chutnat a nic se mi nestane, neotráví mě. O této fialové bobuli to nevím, proto ji jíst nebudu.

Pokrokový neandrtálec ovšem uvažoval takto: Tady jsem našel spícího tygra. Když můj velice pokrokový bratranec – ten, co stál na samotné špici pokroku – před týdnem nalezl jiného spícího tygra, zatahal ho za vousy, tygrovi se to vůbec nelíbilo, a já teď již nemám živého bratrance. Co když se ale tomuto spícímu tygrovi zatahání za vousy líbit bude? Zkusím to – a uvidím.

Zkusil to – a viděl.

Takže to naše poučení z paleolitu je jasné:

Různé levicové módní vlny přicházejí a odcházejí, každá z nich je však pomíjivá a nakonec zahyne na úbytě, zatímco konzervatismus bude žít dál. Když už každý z dnešních levicových názorů bude minulostí, konzervatismus bude stále přítomen. V tomto smyslu je věčný.

Nikita Chruščov to řekl přesně: Pohřbíme vás!

Až na to, že nikoli vy nás, nýbrž my vás.

 

Brožovaná vazba, 184 stran textu, titulní ilustrace Pepa Nos.

Vyšlo v dubnu 2012

Cena 199,- Kč

 

Vernisáž Konzervativní ročenky 2012

Dne 15. května 2012 proběhla v čítárně Občanského institutu v Praze za přítomnosti novinářů presentace knihy Konzervativní ročenka 2012. Knihu vydalo nakladatelství Marek Belza a je zcela nezávislým projektem autorů a nakladatele. Celou rozsáhlou práci s oslovením osmnácti autorů a výběr textů provedl nakladatel ve spolupráci s předsedou Konzervativní strany Martinem Rejmanem. Nebudu se zde vyjadřovat k obsahu Ročenky, jednak si ji každý může přečíst, jednak jsem jedním z autorů a sebechválou netrpím. Mohu ovšem odpovědně říci, že shrnuje současné konzervativní dění v České republice. Tedy to co je opravdu konzervativní, nikoliv projevy různých osob, které jsou ve skutečnosti liberální a občas selektivně vykonají nějaký konzervativní čin, třeba tím, že obhajují úplnou rodinu nebo se staví proti propagaci homosexuality.

Nakladatelství Marek Belza je specializováno spíše na politicky nekorektní literaturu, jak víme, vydalo nedávno knihu čínského disidenta Kao Č´- šenga: Za Čínu spravedlivější, již dříve Podrackého knihu o Vladimíru Hučínovi: Hrdinům se neděkuje, knihu Pepy Nose: Odvrácená tvář šoubyznysu a Petra Horálka: Spravedlnostmocných.  Opomíjený Jan Antonín Baťa, bratr zakladatele známého zlínského obuvnického podniku a pozdější jeho majitel, napsal ve svém brazilském exilu mnoho knih, které Marek Belza postupně vydává: Za obchodem kolem světa, Uloupené dílo, Román života, Těžké časy. Protože konzervatismus je sám o sobě v tomto politickém paradigmatu opoziční, je jistě mimo hlavní názorový proud v České republice i Podrackého kniha Nadčasový humanismus, jejíž druhé vydání chystá Marek Belza na červen t.r. Konzervativní ročenka je dalším nekonformním projektem. Na obalu Ročenky je obrázek ze sféry naivního umění znázorňující skicu orientační růžice omezená na tři světové strany, východ je nezřetelný.  Uvnitř je heslosvoboda, věrnost, spravedlnost, které je trochu lidovou tvořivostí, protože používané konzervativní heslo je svoboda a řád. Konečně, proč ne, věrnost a spravedlnost jsou metodicky určitě součástí řádu.

Presentaci zahájil Marek Belza, který se vyjádřil k samotné knize a k jejímu vzniku a Martin Rejman vyzdvihl práci, kterou nakladatel udělal pro tento projekt. Kniha byla následně pokřtěna šampaňským a Pepou Nosem.

K samotné problematice konzervatismu promluvil Alexander Tomský, vyzdvihl konzervativní zásady a chování, vyslovil to, co všichni konzervativci cítí, totiž zkázu západní civilizace opouštějící konzervativní principy.

Roman Joch shrnul situaci konzervatismu v České republice a problémy pravicového vládnutí. S Alexandrem Tomským se neshodují pouze v pohledu na Evropskou unii, kterou Roman Joch hájí, ale Alexander Tomský považuje za vyloženě levicový projekt. Rčení Alexandra Tomského, že názorů na konzervatismus je tolik, kolik je konzervativců, nesdílím, konzervatismus je sice velice široká idea a dovoluje mnoho výkladů, nicméně přece jen svoje vymezení a není v jejím záběru šířit jakýkoliv názor.

Dále vystoupil Dan Drápal, bývalý šéfredaktor Konzervativních listů. Kromě již řečených témat připomněl především na nutnost diskuse s každým, nadhled a smysl pro humor.

Čestmír Hofhanzl mluvil o svém dětství v komunistickém režimu v rodině politického vězně. Na rozsáhlejší diskusi nebyl čas.

Novináři potom uskutečnili interwiev s některými osobami.

Článek Jana Rychetského v Parlamentních listech nazvaný: Je třeba se bát lůzy, ale komunismus je mrtvý, vyplynul obsahově z diskuse s osobami přítomnými na presentaci, nikoliv ovšem z témat na presentaci probíraných. O komunismu se téměř nemluvilo a je omylné tvrzení, že konzervativci jsou pouze jen antikomunisté, že jsou to nějaké zatrpklé oběti minulého režimu. Konzervatismus totiž svojí ideovou podstatou podporuje přirozenost, tedy nejen lidskou, ale i přirozené principy, které jsou nezměnitelné a vždy jaksi zvítězí nad lidským nedokonalým rozumem. Protože soutěživost je člověku přirozená, obhajují volný trh nikoliv, aby hájili nezasloužené příjmy mafiánů, ale protože ekonomická soutěž je přirozeným vyústěním soutěživosti. Taktéž je přirozeným principem i rodina s dětmi a mnoho dalších stavebních kamenů společnosti. Komunistické ideje jsou zbožná přání lidí toužících po lepším světě, která jsou v rozporu s realitou, a proto nikdy nemohou natrvalo uspět. Je to střet realistů znajících a respektujících principy světa s iracionálními konstrukcemi snílků.

(Vlastimil Podracký)