Domů Nahoru

 

Francisco M. Arcanjo: Svět porozumí

 

 

 

Lusitanica Iustitia Bagatela Mimoediční Jan Antonín Baťa Ohlasy Fotogalerie Kontakty

Příběh krále bot Jana Antonína Bati

Vychází  jako příspěvek k úsilí o rehabilitaci

československého průmyslníka

Kniha vyšla v Brazílii roku 1952, tedy ještě za života J. A. B. Pojednává především o jeho činnosti a postojích ve čtyřicátých letech minulého století,  okolnostech jeho zápisu do spojeneckých černých listin, o převodu sídla společnosti ze Zlína do Brazílie, atd. Podrobně se zaměřuje se na vykonstruovaný Baťův proces před poválečným Národním soudem. V neposlední řadě hovoří také o Baťových začátcích a plánech v nové vlasti, o zakládání baťovských měst a nabízí možnost leccos se dovědět přímo ze zdroje o baťovském způsobu podnikání. Vedle dosud nezveřejněných skutečností a dokumentačního materiálu, kniha téměř šokuje syrovou autenticitou výpovědi. Připojený doslov shrnuje současný stav Baťovy kauzy v České republice.

Kniha v pevné vazbě s matně laminovaným potahem má rozsah 200 stran textu a 24 stran křídové přílohy s fotokopiemi dokumentů a fotografiemi.

Vyšlo v červenci 2004

Cena 199,- Kč (vázaná) nebo 179,- Kč (brožovaná)

Recenze:

Ludvík Vaculík: Protekční slovo; Literární noviny 28/04, 7. 7. 2004

Jsem ctitelem podnikatele a pedagoga Tomáše Bati. Četl jsem o něm dobré i zlé. Dva čeští spisovatelé věnovali jeho dílu nepříznivou pozornost: Svatopluk Turek a Marie Pujmanová. Možná i jiní, o nichž nevím. A třebaže hospodářská a politická stránka jeho působení byla dosti oceněna, sám jeho lidský zjev, který mi připadá jako obrovská zvětšenina filosofujícího ševce, nebyl psychologicky zkoumán, nebo o tom nevím.

K legendě o Tomášovi patří i vyprávění, jak poslal do Ameriky na zkušenou svého nevlastního bratra Jana Antonína, kterýž se vrátil, a "byl takový vůl, jaký tam šel". Tento Jan Antonín se však stal majitelem závodů a řídil je od Tomášovy smrti roku 1932 až do války, jež ho náhodou zastihla v cizině, a on se už nevrátil. Před válkou napsal knihu Budujeme stát pro 40 milionů lidí, která mne jako mladíka tehdy nadchla, neboť jsem byl ještě hloupý. A pak nic: nic o tomto Baťovi, vše jen o Tomášovi, synu Tomáše.

O Janovi jsem pak slyšel nebo četl, jako všichni, samé ošklivé věci. Plánoval prý přestěhování českého národa do Patagonie, čímž šel na ruku Hitlerovi. Sabotoval prý československý boj proti Německu, jemuž naopak pomáhal různými hospodářskými akty, za což se dostal na černou listinu Spojenců. Proto byl po válce roku 1947 odsouzen Národním soudem k patnácti letům vězení a ztrátě majetku. Ostatně o tento majetek se už předtím s ním přel Tomáš, syn Tomáše. Jan Antonín prohrál všecko. Ale žil v Brazílii, kam na něj nemohli ani jedni ani druzí, ti poúnoroví. V Brazílii stavěl nové továrny a města, stal se váženým občanem, a je jím i po své smrti v roce 1965.

Za minulého režimu u nás nemělo smysl chtět na té pověsti i na právním postavení něco změnit. Až v roce 1993 se Baťovy dcery odvolaly k Nejvyššímu soudu České republiky, žádajíce zrušení rozsudku a očištění otcovy památky... Jak to dopadlo? Dobře, ale bez výsledku. Soud jim dal za pravdu názorem, nikoli však usnesením, protože. Protože dnešní řádný soud nemá způsob, jímž by změnil rozsudek mimořádného, revolučního Národního soudu.

Kdo jste četli Ivanovovu knihu o Janu Baťovi, já ne, tedy už o tom něco víte. Ale celé a podrobně, se všemi neuvěřitelnými intrikami a nehodami je to obsaženo v knize, kterou napsal brazilský autor Francisci Moacir Arcanjo, která se jmenuje Svět porozumí. Příběh krále bot Jana Antonína Bati. Kniha vyšla a je oznámena v Nových knihách tohoto týdne, v nakladatelství Marek Belza. A protože tento Marek je synem otce Jaroslava, s nímž jsem absolvoval Baťovu školu práce, žili jsme spolu v internátě a chodili do fabriky i do školy, doporučuju vám knihu ke koupi. Je to četba místy až k neuvěření.

Richard Olehla: Osud a životní boj obuvnického krále Jana Antonína Bati; Mladá fronta Dnes, 24. 7. 2004

Druhá světová válka postavila vlastníky průmyslových závodů před nelehké rozhodnutí. Museli se rozhodnout, zda vydají své závody okupantům nebo si je udrží, ovšem za cenu kolaborace.

Před takové dilema byl postaven i Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr Tomáše, zakladatele slavných obuvnických závodů jehož životní osudy popisuje Francisco Moacir Arcanjo v knize Svět porozumí - Příběh krále bot Jana Antonína Bati. Tu vydalo nové nakladatelství Marek Belza.

Mezi dvěma světovými válkami se z malé rodinné továrny stal zásluhou Tomáše Bati obrovský podnik řízený nejmodernějšími metodami. V roce 1931 podíl v rodinném podniku odkupuje Tomášův nevlastní bratr Jan Antonín. Pod jeho vedením se navzdory hospodářské krizi podnik rozrůstá. V roce 1939 se však situace radikálně změnila. Jan Baťa musel vycestovat ze země, aby se vyhnul kolaboraci s nacisty. Usadil se nejdříve v Británii, poté v Brazílii. Jeho majetek v protektorátu nejdříve zabavili nacisté, po válce pak znárodnili komunisté. K tomu se Jan Antonín Baťa dostal za války na černou listinu Spojenců, protože prý nechtěl dát své továrny ve světě k dispozici válečné výrobě. Po válce se mu už jako brazilskému občanovi sice podařilo revokovat usneseni vítězných mocností, o majetek však přisel ve prospěch svého synovce Tomáše Bati. V Československu byl odsouzen za kolaboraci s fašisty k propadnutí majetku. Ani série soudů vedená po celém světě pro něj nedopadla úspěšně, a tak se Jan Antonín roku 1962 vzdal písemně všech svých nároků na majetek firmy Baťa po celém světě. Zemřel tři roky poté.

Arcanjo vypráví příběh Baťova života velmi živě a výhradně z pozice Jana Antonína Bati. Líčí příkoří, které mu nacisté i svobodný svět způsobili, i boj Tomáše mladšího za znovunabytí majetku po otci. Zajímavá je především perspektiva: o situaci v meziválečném Československu se čtenáři dozvídají z pohledu brazilského novináře, který se s Baťou a jeho osudem seznámil až v jeho nové domovině. Nespravedlnost dokládá autor mnoha přepisy či reprinty oficiálních dokumentů, zajímavé jsou též fotografie brazilských osídlení založených J. A. Baťou.

Naopak nedostatek knihy tkví v tom, ze byla napsána před více než padesáti lety (1952). Rétorika autora a celkový styl knihy jsou poplatné době svého vzniku, poznámkový aparát je sice hojný, avšak nicneříkající, chybí doložení pramenů.

Mnohé naštěstí zachraňuje fundovaný Belzův doslov, z něhož se dozvíme, jak Baťův boj se synovcem Tomášem dopadl, i o krocích, které podnikli Baťovi dědicové po pádu komunistického režimu v roce 1989. Nejvyšší soud v roce 1994 konstatoval, ze rozhodnutí poválečného soudu je nezvratné, a tudíž žádost o revokaci rozsudku o kolaboraci s nacistickým režimem a očištění Baťova jména zamítl. Podle slov Marka Belzy je smyslem této knihy připomenout takřka neuvěřitelný osud jedné z nejznámějších a nejúspěšnějších osob meziválečného Československa. Arcanjova kniha nepřináší exaktní historické a právní argumenty v případu Jana Antonína Bati, přesto obsahuje cenné informace o životě člověka, jehož úspěchy se snažila komunistická propaganda co nejvíce bagatelizovat.

Marie Homolová: Baťa - sága obuvnického rodu, Lidové noviny, 18. 9. 2004
Eva Střížovská: Sága rodu Baťů pokračuje, Český dialog, říjen 2004