Diskuzní příspěvek ing. Dr. Jaromíra Vlčka

Konference o J. A. Baťovi, Zlín, 2. - 3. května 2007

 

     Vážení, omlouvám se, že můj příspěvek nechávám jen číst. Chtěl jsem přijet  do Zlína už jenom proto abych se konečně setkal aspoň s Editou, když už nás její sestra Lída navždy opustila, s nimiž oběma jsem po tři roky (1935 - 1938) společně navštěvoval francouzskou větev Jinojazyčné školy ve Zlíně, kterou na popud J. Bati založil a vedl můj otec. Edita ale nepřijede a kromě toho jsem se v pátek večer natolik porouchal při sokolském cvičení, že nejsem schopen cesty.

     Byl bych asi - podle odhadu věku řečníků - jedním z nejstarších účastníků a asi jediný, který to vše o čem se zde hovoří, a ještě víc, sám ve Zlíně prožil.

     Chtěl bych touto cestou splnit můj dluh vůči J. Baťovi a poděkovat mu za jeho obezřetné chování za druhé světové války, které mimo jiných konkrétně zachránilo život i mému otci. Byl 1. září 1939 ze zahájení školního roku odveden Gestapem a spolu s dalšími tzv. rukojmími vězněn v Brně, Dachau a Buchenwaldu, odkud se díky Firmě dostal domů. V této souvislosti je nutno také positivně hodnotit působení německého správce Firmy Dr. Miessbacha po celou dobu války.

     K rodinnému sporu u Baťů bych měl celou řadu osobních zkušeností, poněvadž jsem vyrůstal a žil v prostředí rodin nejvyšších pracovníku Firmy, ale o tom bylo již dosti napsáno. Jen snad chybí konkrétní otázka na pana T.Baťu jr., proč nežádal vydání podniku hned po dosažení plnoletosti a spokojil se po léta s tak bezvýznamnými funkcemi? Takto potvrzuje argumenty protivníků a staví sebe i maminku do špatného morálního světla a tím samozřejmě i celou řadu jiných lidí.

     Chtěl bych se ale krátce zmínit o dvou věcech, které jsou pro značnou část občanů republiky a zejména pro zlínský magistrát tabu. Jedná se mi v první řadě o postoj vůči bývalému presidentovi Benešovi a právě T. Baťovi jr. Oba jsou hodnoceni převážně kladně, ačkoliv oba způsobili československému hospodářství nepředstavitelné škody! Beneš ještě jako ministr zahraničí navázal styky se Stalinem, které pak za války pokračovaly tak tragicky pro náš stát a vyvrcholily  jeho vzdáním se komunistické diktatuře v roce 1948. On to byl také, který - snad jako pomstu - nezabránil zapsání J. Bati na černou listinu Spojenců a zničil tak nejen svého údajného protivníka (ve skutečnosti svého velkého finančního podporovatele) ale i všechny možnosti pro Zlín, stát se opravdu světovou špičkou průmyslové výroby. Zato je jeho jménem pojmenováno zlínské nábřeží Dřevnice!

     T.Baťa jr. svým chováním tuto Benešovu taktiku podpořil a později za pomoci švýcarské kanceláře tchána Dr. Wettsteina i využil ve svůj prospěch, zase ale ke škodě Zlína. Všechny východoevropské podniky Firmy byly znárodněny a nic se nevrátilo! Tak se ze Zlína - místo skvělé budoucnosti - stalo více méně bezvýznamné krajské město a pohled na stav  v továrním areálu i ve městě hovoří za vše! 

     Dalším citlivým tabu - bodem je otázka vlastnictví majetku Baťova podpůrného fondu. Ten byl založen na popud T. Bati v roce 1928 za předsednictví Dr. Albrechta a jeho body 9 a 10 určovaly, že zcizení majetku a změny stanov mohou byt provedeny jen se souhlasem majitele Firmy. Ale již 24.6.1946 (Benešovo znárodnění!) znárodňovací tlupa Dr. Holý, Kijonka, Nehyba a další výlupci boje za lepší bezpracné zítřky se ustavují jako nový výbor, postupně mění název a i majitele, až v roce 1961 se stává majitelem stát, konkrétně bytová správa MěstNV v Gottwaldově. 

     Podle neúplných dokladů Katastrálního úřadu ve Zlíně, obsahovala složka nemovitostí Fondu na 2000 položek. Tak bez začervenání s tímto (ukradeným?) majetkem dnes hospodaří jako svým vlastním místní úřady. Taky pěkná logika! Konečně patřily Firmě nebo Fondu i další nemovitosti jako zámky v Napajedlích a Bojnice, stejně jako vzorový statek v Prušánkách a jiné, to vše vybudováno nebo získáno z výsledku práce T. Bati sen., Jana Bati a všech dalších spolupracovníku Firmy, k nimž i já mám tu čest se počítat.

 

     Vše pro Zlín ztraceno a ať se někomu líbí nebo nelíbí, hlavně zásluhou dvou mužů: Beneše a T.Bati jr. !

 

S tímto námětem pro další práci mladších zainteresovaných lidí děkuji za pozornost.

 

Ing. Dr. Jaromír Vlček, 6020 Emmenbrücke,  Sustenweg 8, Švýcarsko