J. A. Baťa - spravedlnost po šedesáti letech zvítězila

Marek Belza, 26. června 2007

Boží mlýny si v tomto případě zamlely velice zvolna, ale poslední dějství si nikdo nedovedl představit ani ve snu. Muselo uplynout 22 000 dní, aby se pak během jednoho jediného dne jakýmsi zvláštním řízením celý případ v podstatě definitivně uzavřel.

Na 25. června 2007 bylo ohlášeno veřejné zasedání senátu Městského soudu v Praze, které mělo rozhodnout o osudu návrhu na obnovu trestního řízení ve věci odsouzeného Jana Antonína Bati, podaného městským státním zastupitelstvím na jaře letošního roku. Podnět na státní zastupitelství před necelými dvěma lety přinesl člověk, který na Baťově justiční likvidaci měl zásadní podíl, tedy jeho synovec Tomáš Baťa Jr.

Tříčlennému senátu předsedala soudkyně Marie Marková. Jako žalobkyně byla přítomna státní zástupkyně Jaromíra Biolková. Trestní řízení vyžaduje přítomnost obhajoby, ovšem před začátkem zasedání odstoupili pro střet zájmů advokáti Tomáše Bati Jr. Mezi přítomnou veřejností ze tedy hledali zplnomocnění právní zástupci. Role zastupování se nakonec ujali přítomní advokáti přímých potomků Jana Bati JUDr. Jiří Šetina a Mgr. Michal Štikar, kteří svůj návrh teprve připravovali k podání. Dále ještě advokát s plnou mocí Johna Nashe, vnuka Jana Bati, Mgr.(?) Pavel Pražák. Všichni se v později průběhu zasedání připojili k návrhu státního zastupitelství. Soudní síň o kapacitě asi 30 osob byla zaplněna převážně novinářskou veřejností včetně televizí ze Slovenska.

Zasedání začalo po deváté hodině ranní. Po úvodních formalitách byl předvolán jediný ohlášený svědek – Tomáš Baťa Jr. Jeho svědectví nepřineslo nic nového. Na otázku JUDr. Šetiny na jeho poměr k jím založené kanadské společnosti Baťa odpověděl že byl jejím majitelem a že tato společnost nebyla součástí koncernu Baťa. Že si chtěl vyzkoušet, jak bude umět takovou společnost vést. Toto ovšem nebyla pravda, jak měl pak na chodbě o přestávce sám přiznat. Dobře víme, že byl Janem Baťou do Kanady vyslán jako osoba pověřená založením a vedením této pobočky Nic víc a nic méně.

Dále se několik hodin četly písemné důkazy, především místopřísežná prohlášení bývalých zaměstnanců, doklady o rozsáhlé podpoře exilové vlády, korespondence atd. Větší část tohoto materiálu byla ovšem k dispozici již v době konání Národního soudu v roce 1947. Ten však tehdy zamítal jakékoliv návrhy obhajoby na jejich přijetí. Jen menší část dokladů byla vzhledem k původnímu procesu opravdu novými skutečnostmi, například doklady o záchraně až 300 židovských rodin jejich vysláním do zahraničí před začátkem války. Tyto dokumenty jsou zástupcům Janových přímých potomků známy již delší dobu.

Když se po provedení dokazování odebral senát k poradě, proudila na chodbě soudu živá diskuse. Po většinu času bylo vidět dva debatní kroužky. Jeden kolem lidí zastupujících přímé potomky Jana Bati a druhý kolem Tomáše Bati Jr., jehož zvučný hlas podbarvoval mediální show.

V prvním kroužku jsme všeobecně očekávali spíše odročení. O to překvapivější nakonec bylo konečné rozhodnutí, které bylo oznámeno po půl čtvrté odpoledne, tedy (1) povolit obnovu trestního řízení, (2) potvrdit výrok Národního soudu v bodech, kterými byl Jan Baťa zproštěn v plném rozsahu původní obžaloby podle § 1 a § 3 retribučního dekretu a (3) zrušit rozsudek Národního soudu v bodě kterým byl Jan Baťa odsouzen bez obžaloby podle § 4 retribučního dekretu. Obě strany se vzdaly lhůty na vznesení stížnosti proti rozhodnutí soudu a tím toto nabylo právní moci. Takto formulované rozhodnutí nedává žalobci vlastně jinou možnost, než případ odložit. Při neexistenci opravných prostředků se to fakticky rovná již nyní plné Janově právní rehabilitaci. Nemůže být totiž už znovu obžalován, neboť § 4 retribučního dekretu v původní obžalobě nebyl a rozsudek v § 1 a  § 3 zůstal v platnosti.

Byl to den paradoxů s nečekaným happy-endem.