Přísežné prohlášení

Já, John Hoza, přísežně prohlašuji, že jsem výkonný viceprezident a generální ředitel Bata Shoe Co., Inc.; obchodní společnosti organizované v souladu se zákonem státu New York, s ředitelstvím společnosti a továrnou lokalizovanou v Belcampu, Maryland.

Že jsem byl pokřtěn jako Jan Hoza, ale používám anglický přepis John; že jsem se narodil 24. srpna 1894 na Moravě v Československu místním moravským rodičům; a že jsem občan Spojených států.

Že jsem byl zaměstnán v různých technických a dozorových funkcích ve společnosti T. & A. Baťa (která v roce 1931 byla inkorporována pod názvem Baťa, a.s. Zlín, Československo) od roku 1908 až do svého příchodu do Spojených států v roce 1914, a že od roku 1914 až do konce roku 1920 jsem nebyl spojen s Organizací Baťa, ale byl jsem zaměstnaný dvěma jinými koncerny ve Spojených státech, kde jsem sloužil v důležitých technických pozicích.

Že na sklonku roku 1920 jsem pomáhal založit Bata Shoe & Leather Company of Lynn, Massachusetts, kde jsem sloužil jako viceprezident a vedoucí továrny na obuv až do roku 1922;

Že v letech 1923 až 1931 jsem byl zaměstnán ve společnosti T. & A. Baťa, Zlín, Československo, od konce roku 1931 až do roku 1939 v nástupnické Baťa a.s., Zlín; že v období 1923-1931 jsem řídil různé přidružené výroby obuvnických továren ve Zlíně jako papírny, oddělení dřevěných opatků, pilu, kopytárnu(?) a především gumárnu, kterou jsem organizoval a řídil asi od roku 1924 až do roku 1932;

Že jsem v roce 1931 přijal instrukce od Jana A. Bati, který pod supervizí Tomáše Bati Sr. převzal řízení Zlína, abych mu souběžně s dosavadními povinnostmi v managementu Baťových podniků ve Zlíně pomáhal s rozvojem podniků v různých zemích mimo Československo, kde už byly závody budovány a kde se očekávalo rozhodnutí o výstavbě dalších;

Že někdy v roce 1932, nebo začátkem roku 1933, jsem byl znovu povolán Janem A. Baťou a obdržel příkaz jmenovat svého nástupce, přesunout se na ředitelství ve Zlíně a převzít odpovědnost za všechny výrobní podniky mimo Československo, z nichž některé byly částečně v provozu a jiné právě založené;

Že po smrti Tomáše Bati v roce 1932 jmenovaný Jan A. Baťa nesl plnou zodpovědnost za celosvětové podnikání koncernu Baťa a také mě tehdy informoval, že je majitelem všech podniků Baťa;

Že v roce nebo okolo roku 1935 Jan A. Baťa  znovu povolal do své kanceláře a požádal mě, abych předal řízení zahraničních podniků svému nástupci panu Krausovi a informoval mě, že budu nadále řídit provozní činnost Baťa a.s., Zlín (mimo textilních výrob a koželužen, které byly řízeny J. Hlavničkou);

Že jsem od Jana A. Bati obdržel plnou moc podepisovat v zastoupení investice do strojů, zařízení, stavebních investic, inženýrského výzkumu, atd., a také připravovat rozpočty těchto investičních akcí; a potom na základě oprávnění skutečně čerpat potřebné fondy při plnění těchto projektů.

Že jsem s Janem A. Baťou konzultoval důležité projekty a některé všeobecné záměry, ale byl jsem jím plně oprávněn tyto věci provádět bez výhrad; a že jsem v této pracovní pozici setrval až do roku 1939, kdy jsem odešel Zlína do Spojených Států s plnou mocí od Jana A. Bati vybudovat podnik v Belcampu, Maryland, pro Bata Shoe Co., Inc .

Že během celého období po smrti zakladatele Tomáše Bati, byl každý člověk v Organizaci Baťa, se kterým jsem přišel do styku, plně srozuměn a neměl pochyb o tom, že Jan A. Baťa je jeho šéfem a nominálním vlastníkem; že to bylo zřejmé z mnoha kontaktů, které jsem měl s ním a ostatními klíčovými osobami, jež s ním byly rovněž spojeny;

Že v jakékoliv záležitosti po smrti Tomáše Bati, jmenovaný Jan A. Baťa vystupoval jako šéf s nezpochybnitelnou autoritou v podnikání Baťa a.s. a společností Baťa po celém světě a od té doby se nepřihodilo nic, co by otřáslo mou vírou v tyto závěry; že ačkoliv se různé společnosti Baťa musely řídit více či méně samostatně, zatímco Jan A. Baťa byl na černé listině, nikdy jsem od Jana A. Bati neobdržel žádný pokyn, abych se spolehnul na kohokoliv jiného jako na prokuristu nebo majitele v jeho zastoupení ani jsem nikdy naopak nedostal žádné instrukce nebo upozornění od někoho jiného, až asi do června 1947.

Že při uzavření kontraktu s Bata Limited, Kanada, v zastoupení Bata Shoe Company, Inc., jsem plně důvěřoval a neměl jsem žádný důvod k pochybnostem, že se tak dělo se schválením Jana A. Bati; že i když Thomas J. Bata mě v tomto smyslu neinformoval, předpokládal jsem, že jeho postoj a úkony se zakládají na harmonickém příbuzenském vztahu a na pověření a tichém souhlasu Jana A. Bati.

Že krátce po obsazení Československa Němci v roce 1939 jsem navštívil Jana A. Baťu v jeho domě v Paříži během mé cesty do Spojených států, a  sdělil jsem mu, že část archivních záznamů Baťa a.s. byla spálena, zvláště dokumentace týkající se zahraničních úvěrů a devizového hospodářství, aby se nedostaly do rukou nacistů; a že jsem mu v této spojitosti popsal, jak byly svazky s dokumenty přepraveny ze zlínských archivů do kotelny ke spálení tak, aby se nevzbudilo podezření nacistů.

Že vím z vlastní zkušenosti, že začátkem 1938 byl Jan A. Baťa požádán vládou Československé republiky prostřednictvím prezidenta Beneše a generála Čížka z generálního štábu, aby vybudoval velké rezervní zásoby usní, vlny, kaučuku a dalších surovin užívaných v Baťa a .s., Zlín pro zásobování české armády, které tehdy mělo velký strategický význam; a že krátce po Mnichovu v září 1938 se strategie Baťa a.s. podřídila obavám, aby se tyto rezervní zásoby nedostaly do rukou nacistů.

Že jsem se v této souvislosti osobně účastnil se schůzek ve Zlíně s Janem A. Baťou a jeho ostatními klíčovými spolupracovníky včetně Čipery, Vavrečky, Hlavničky a Maloty, během kterých Jan A. Baťa zaujal vůdčí a rozhodný postoj k přijetí záměru vyvézt do Spojených států, Anglie, Kanady a určitých neutrálních zemí tolik strojů, zařízení, surovin a technického personálu, kolik jen bude možné, aby zabránil nacistům v použití výrobních prostředků Zlína v případě okupace, a současně zamezit dovozu surovin do Zlína včetně již vypravených lodních zásilek; že při ustanovení této politiky Jan A. Baťa vysvětlil, že by mohla splnit dvojí účel, jednak znevýhodnit nacisty a současně pomoci Baťově organizaci v rozvoji zahraničních podniků, zvláště v britském impériu a ve Spojených státech.

Že 30. září 1938 nebo krátce potom poslal Jan A. Baťa do Curychu svého důvěrného pověřence Malotu instruovat telefonicky všechna zahraniční obchodní zastoupení Baťa, aby podle možností stornovaly dodavatelské smlouvy určené pro Zlín, a přesměrovaly již objednané nebo vypravené zásilky do skladišť v norském Bergenu a holandském Rotterdamu. Doufal, že by takto byly bezpečně uloženy na územích neutrálních ve válce minulé a pravděpodobně i této; a že se předpokládalo, že kdyby Holandsko a Norsko byly napadeny, zboží by bylo v nejlepších možných lokalitách, aby mohlo být odstraněno dříve, než by mohlo padnout do rukou nacistů.

Že od obsazení Československé republiky Němci v březnu 1939 až do června téhož roku, kdy definitivně opustil zemi, realizoval Jan A. Baťa plán vyvézt z Československa všemi možnými způsoby všechny možné zdroje, které mohly být zachráněny před ovládnutím Němci, a že měl v úmyslu vybudovat společnosti Baťa v různých částech světa mimo německou kontrolu, zvláště v britském impériu; že v rámci tohoto záměru bylo vysláno asi 2000 technických expertů a dalších vedoucích pracovníků do Velké Británie, neutrálních zemí a Spojených států, z nichž někteří pomáhali při budování a rozvoji Bata Shoe Company, Inc., závodu v Belcampu, Maryland, na sklonku roku 1939;

Že jsem se osobně zapojil a pomáhal při uvedených aktivitách jako pověřený zástupce a pobočník Jana A. Bati; že jsem byl instruován Janem A. Baťou krátce po Mnichovské dohodě v září 1938, abych zajistil vývoz co největšího množství strojů a zařízení ze Zlína do Spojených států, Anglie, Kanady a určitých neutrálních zemí; že jsem až do svého odchodu z Československa v březnu 1939 aktivně pracoval na tomto úkolu a i když jsem potom přijel do Spojených států, pokračoval jsem podle možností udílením telefonických pokynů z Belcampu, Maryland, v pomoci při provádění této práce; a že před odchodem ze Zlína jsem si znovu zvláště připomínal, jak jsme expedovali stroje, zařízení a nástroje v malých jednotkách tak, aby mohly být s co nejmenším podezřením naloděny a vyvezeny, a že během tohoto procesu byla některá oddělení Baťa a.s. kompletně uzavřena a v maximální možné míře odstrojena a tím se zamezilo jejich budoucímu využití nacisty.

Že v letech 1938 a 1939 vedle zboží, surovin, strojů, atd. byly z Československa vyvezeny plány, a modely strojů v množstvích dostačujících k vytvoření konstrukčních oddělení v zahraničních společnostech Baťa a zvláště v britském impériu;

Že v důsledku opatření podniknutých Janem A. Baťou, mnou a dalšími, se podařilo zastavit větší část přicházejících zásilek, které byly mezitím uskladněny v atlantických přístavech Bergen a Rotterdam, jak již bylo uvedeno; a že navzdory našemu největšímu úsilí se ukázalo nemožným dostat všechno toto zboží z Norska a Holandska před tím, než byly tyto země obsazeny Němci v roce 1940.

Že kvůli potřebě jednat s velkou mlčenlivostí a kamufláží po Mnichovské dohodě, byla sdělení činěna a transakce prováděny takovým způsobem, že se mohly jevit jako podezřelé úřadům spojeneckých zemí, jimž nebyly známy všechny okolnosti; že v případě objednávek vystavených Baťa a.s. po německé okupaci pro zrychlení dovozu do Zlína, byla jejich storna Janem A. Baťou činěna nebo dojednávána tajně, aby se dodávkám zamezilo; a že následkem toho se některé z dokladů samotným spojeneckým úřadům po kritickém prozkoumání mohly jevit jako matoucí a odporující skutečnému smyslu kroků Jana A. Bati a jeho spolupracovníků.

Že podle mých vlastních poznatků nebyly zásoby v Norsku a Holandsku vytvářeny jako rezervní zdroje pro Baťa a.s., Zlín, ačkoliv to bylo Němci obsazené území, ale že pravdou byl přesný opak.

Že v důsledku aktivit Jana A. Bati, mých a dalších jeho spolupracovníků byla během let 1938 a 1939 přepravena velká množství obuvi a také strojů a zařízení lodní cestou ze Zlína do Kanady a Spojených států; kargo strojů a zařízení ze Zlína bylo vyloděno v Quebecu, Kanada, v posledních dnech srpna 1939 a holandskou společností Baťa byla podle pokynu Jana A. Bati v U. S. A. deponována částka 75.000 liber ve prospěch společnosti Baťa v Batawě, Kanada.

Že pokud by byla bývala všechna fakta plně známa britské vládě v čase, kdy britské ministerstvo války posuzovalo věc Jana A. Bati, je mým pevným přesvědčením, že spíše než umístění na černou listinu by se mu dostalo chvály a vysokého ocenění za jeho vlastenecké úsilí.

 

(podpis) John Hoza

 

District of Columbia

Spojené státy americké

 

Podepsáno a odpřisáhnuto přede mnou dnes, 14. září 1948.

 

(podpis a razítka) Edwin C. Blanchard, veřejný notář