Stručná zpráva o návštěvě dr. Jana A. Bati u Göringa

na začátku listopadu 1938

 

Krátce po Mnichovské dohodě, podle níž se Československo muselo vzdát svých přirozených  obranných linií ve prospěch Německé Říše, se prezident Beneš s rozčarováním uchýlil do Londýna. Československo bylo de facto spojeneckými silami Němcům odevzdáno.

Jan Bat'a se s prezidentem Benešem v Londýně radil. Tento ho požádal, aby v zájmu jejich vlasti udělal vše, co je možné.

Během několika posledních let života prezidenta Masaryka bylo jméno Tomáše Bati Sr. zmiňováno jako jeho nevhodnější a nejdůstojnější nástupce. Předčasná smrt Tomáše Bati v roce 1932 byla příčinou toho, že na toto místo po Masarykově smrti nenastoupil.

Po abdikaci a odchodu Beneše zůstal úřad prezidenta volný. Veřejné mínění považovalo Jana Bat'u za osobu vhodnou k tomu, aby vedla Čechy v jejich nepříjemné situaci jako prezident. (Jan Bat'a stále vlastni výstřižek z novin, který se k tomu vztahuje).

To bylo, vedle dalších věcí, v podstatě důvodem, proč Němci kontaktovali Jana Bat'u prostřednictvím jejich velvyslance v Praze, aby zjistili, zda by kandidatura dr. Bati nemohla posloužit zájmům Německé Říše, přičemž k tomuto účelu byly Janu Bat'ovi nabídnuty jisté výhody pro jeho podnikání v Německu a Sudetách.

Jan Baťa byl zdvořile informován, že říšský maršál je připraven ho přijmout, pokud o přijetí požádá.

Jan Bat'a o této věci do velkých podrobností diskutoval s tehdy ještě svobodnou vládou Československa, zejména s panem Beranem, jedním z nejvlivnějších českých politiků, a s ministerským předsedou Janem Syrovým.

V zájmu republiky mu oba doporučili tam jít a přijmout toto „pozvání“.

Potom Jan Bat'a odcestoval svým vlastním letadlem v doprovodů pánů Bonesse, von Nonna, Vavrečky, dr. Levinského a svého tajemníka Pokorného.

Rozhovor s Göringem se vyvíjel podle očekávání. Sliby pomoci Bat'ovým závodům, úvahy o budoucnosti Československa a poté poznámka, že on, Jan Baťa, který má důvěru českých lidí, je tím pravým, aby se stal jejich vůdcem. Společně s Německem před českými lidmi leží skvělá budoucnost. To jsou zhruba Göringova slova.

Jan Bat'a nicméně uvedl, že své snahy zaměřoval jen na obuvnickou výrobu a že jako průmyslník zastává názor, že by bylo v zájmu obou zemi, Německa i Československa, aby průmyslové kapacity nebyly spojeny, protože zdravá rivalita může vést k produkci nejlepšího a nejlevnějšího zboží.

Jan Bat'a navíc upozornil na odlišný charakter ekonomik Německa a Československa. Ekonomická spolupráce mezi Německem a Československem by byla stejná jako manželství mezi dvěma muži: nikdy by nezplodila dítě.

Göring se rozčílil a rozhovor ukončil. Jan Bat'a se svou společností okamžitě odjel zpět do Tempelhofu a odletěl zpět do Prahy. Následující den podal ústně a písemně zprávu o výsledku svého rozhovoru vládě, tedy panu Syrovému a panu Beranovi. Poté se Jan Bat'a vrátil do Zlína.

O měsíc později byl Jan Baťa na své cestě do Holandska, když projížděl Mariánskými Lázněmi v Sudetách, vzat gestapem do „Schutzhaft“ (ochranné vazby). Po zhruba třiceti šesti hodinách byl propuštěn, a to díky rychlé a efektivní intervenci svého přítele dr. Chalkovského, tehdejšího ministra zahraničních věcí. Jan Baťa nebyl nikdy o důvodu svého zatčení informován.

Německé noviny velkými písmeny otiskly příběh, že Jan Bat'a je podezřelý z pašování miliónů korun do Holandska.

V prosinci byl dr. Emil Hácha, předseda českého Nejvyššího (správního – pozn. M. B.) soudu, zvolen prezidentem republiky. Po Benešově nečekané abdikaci, zastávajíce úřad určený ústavou, dočasně zaujal prezidentský úřad.

Toto je stručná zpráva o návštěvě Jana Bati u Göringa. Jak je známo, v červnu 1939 Jan Bat'a zachytil náznaky toho, že je hledán jistými německými orgány. To ho přimělo hledat s manželkou a dětmi útočiště v zahraničí. Dodnes nebylo Janu Baťovi umožněno znovu navštívit svou původní vlast.

Jeho děti a dokonce vnuci, kteří se všichni narodili v Brazílii, hovoří plynně česky.

Jan Bat'a mimoto napsal více než 20 českých knih a sbírek básní, jejichž vydáni se nyní připravuje.

Jan Bat'a se cítil a stále se cítí Čechem do morku kostí.