Krátce po Mnichovské
dohodě, podle níž se Československo muselo vzdát svých přirozených obranných linií ve prospěch Německé Říše, se
prezident Beneš s rozčarováním uchýlil do Londýna. Československo bylo de
facto spojeneckými silami Němcům odevzdáno.
Jan Bat'a se s prezidentem Benešem v Londýně radil. Tento ho
požádal, aby v zájmu jejich vlasti udělal vše, co je možné.
Během několika
posledních let života prezidenta Masaryka bylo jméno Tomáše Bati Sr. zmiňováno jako jeho nevhodnější a nejdůstojnější
nástupce. Předčasná smrt Tomáše Bati v roce 1932 byla příčinou toho, že na toto
místo po Masarykově smrti nenastoupil.
Po abdikaci a odchodu
Beneše zůstal úřad prezidenta volný. Veřejné mínění považovalo Jana Bat'u za osobu vhodnou k tomu, aby vedla Čechy v jejich
nepříjemné situaci jako prezident. (Jan Bat'a stále
vlastni výstřižek z novin, který se k tomu vztahuje).
To bylo, vedle dalších
věcí, v podstatě důvodem, proč Němci kontaktovali Jana Bat'u
prostřednictvím jejich velvyslance v Praze, aby zjistili, zda by kandidatura
dr. Bati nemohla posloužit zájmům Německé Říše, přičemž k tomuto účelu byly Janu
Bat'ovi nabídnuty jisté
výhody pro jeho podnikání v Německu a Sudetách.
Jan Baťa byl zdvořile
informován, že říšský maršál je připraven ho přijmout, pokud o přijetí požádá.
Jan Bat'a o této věci do velkých podrobností diskutoval s tehdy
ještě svobodnou vládou Československa, zejména s panem Beranem, jedním z
nejvlivnějších českých politiků, a s ministerským předsedou Janem Syrovým.
V zájmu republiky mu
oba doporučili tam jít a přijmout toto „pozvání“.
Potom Jan Bat'a odcestoval svým vlastním letadlem v doprovodů pánů Bonesse, von Nonna,
Vavrečky, dr. Levinského a
svého tajemníka Pokorného.
Rozhovor s Göringem se vyvíjel podle očekávání. Sliby pomoci Bat'ovým závodům, úvahy o
budoucnosti Československa a poté poznámka, že on, Jan Baťa,
který má důvěru českých lidí, je tím pravým, aby se stal jejich vůdcem.
Společně s Německem před českými lidmi leží skvělá budoucnost. To jsou zhruba Göringova slova.
Jan Bat'a nicméně uvedl, že své snahy zaměřoval jen na
obuvnickou výrobu a že jako průmyslník zastává názor, že by bylo v zájmu obou
zemi, Německa i Československa, aby průmyslové kapacity nebyly spojeny, protože
zdravá rivalita může vést k produkci nejlepšího a nejlevnějšího zboží.
Jan Bat'a navíc upozornil na odlišný charakter ekonomik Německa
a Československa. Ekonomická spolupráce mezi Německem a Československem by byla
stejná jako manželství mezi dvěma muži: nikdy by nezplodila dítě.
Göring se rozčílil a rozhovor ukončil. Jan Bat'a se svou společností okamžitě odjel zpět do Tempelhofu a odletěl zpět do Prahy. Následující den podal
ústně a písemně zprávu o výsledku svého rozhovoru vládě, tedy panu Syrovému a
panu Beranovi. Poté se Jan Bat'a vrátil do Zlína.
O měsíc později byl
Jan Baťa na své cestě do Holandska, když projížděl Mariánskými Lázněmi v
Sudetách, vzat gestapem do „Schutzhaft“ (ochranné
vazby). Po zhruba třiceti šesti hodinách byl propuštěn, a to díky
rychlé a efektivní intervenci svého přítele dr. Chalkovského,
tehdejšího ministra zahraničních věcí. Jan Baťa nebyl nikdy o důvodu svého
zatčení informován.
Německé noviny velkými
písmeny otiskly příběh, že Jan Bat'a je podezřelý z
pašování miliónů korun do Holandska.
V prosinci byl dr. Emil Hácha, předseda českého Nejvyššího (správního – pozn.
M. B.) soudu, zvolen prezidentem republiky. Po Benešově nečekané abdikaci,
zastávajíce úřad určený ústavou, dočasně zaujal prezidentský úřad.
Toto je stručná
zpráva o návštěvě Jana Bati u Göringa. Jak je známo, v
červnu 1939 Jan Bat'a zachytil náznaky toho, že je
hledán jistými německými orgány. To ho přimělo hledat s manželkou a dětmi útočiště
v zahraničí. Dodnes nebylo Janu Baťovi umožněno znovu navštívit svou původní
vlast.
Jeho děti a dokonce
vnuci, kteří se všichni narodili v Brazílii, hovoří plynně česky.
Jan Bat'a mimoto napsal více než 20 českých knih a sbírek
básní, jejichž vydáni se nyní připravuje.
Jan Bat'a se cítil a stále se cítí Čechem do morku kostí.