DOPIS JANA BATI MINISTRU VAVRU ŠROBÁROVI ZE 13. KVĚTNA 1946

Batatuba, 13. května 1946

Dr. Vávro Šrobár

Ministr financí

Praha.

 

Vážený pane ministře,

 

Píši, abych upozornil na postavení Nár. Podniků Baťa.

52 let jsme pracovali – moji předchůdci a já i celá ta veliká řada našich malých a velikých spolupracovníků, nežli jsme vytvořili podniky Baťa, jež sloužily poctivě lidu, národu a dělaly čest zejména Masarykově republice.

Byly to podniky světového jména, patřící kapitálovou sílou v našem oboru ku největším na světě, podávajíce příklad čs. obchodní a průmyslové zdatnosti.

Byly největším poplatníkem republiky a největšími podporovateli jeho boje za svobodu, – jak se přesvědčíte.

Každý stát se skládá hospodářsky z podniků malých a velkých, jako se lidské tělo skládá z buněk různých úkonů. Kde většina životodárných buněk je zachvácena rakovinou, smrt není daleko. –

Zlín je zachvácen rakovinou – Národní správy. –

Jeďte do Zlína a přesvědčte se, co se stalo z té slavné práce Baťových závodů za 10 měsíců osvobození. Jeďte, ne abyste se nechal na schůzích oslavovati, jako osvoboditel, jako se dosud děje, ale abyste se na bilanci přesvědčil, jakožto svědomitý hospodář republiky.

Uvidíte následující:

1./    Rozmrhali 1060 milionů Kč hotovostí, připravených na znovubudování válkou pobořeného podniku prozíravými, svědomitými řediteli, akcionáři.

2./    Vypůjčili si dalších 300 milionů do března, protože už nebylo co rozhazovat.

3./    Vyhnali osvědčené vedení, asi 2.000 lidí, vychovaných k tomu během desítek let. – Některé zavřeli a ztýrali až podlomili jejich zdraví. –

4./    Zvýšili ceny obuvi na nedostupné pro lid. – Píší rolníci, že dříve kupovali za metrák obilí až 4 páry dobrých bot, a nyní nemohou zaň koupit ani jeden.

5./    Rozmrhali i pracovní morálku lidí, kterou jsme 50 let budovali. – Jak dokonale ji zničili, viděti podle toho, že potřebují až pětkráte tolik lidí na stejnou výrobu, nežli za mojí správy. – To vím z jejich novin.

Jako hospodář víte, že kapitál, který rozmrhali, je něčím mnohem větším, nežli jenom mamonem.

Jsou to spíše jakoby vozíčky, na kterých se přiváží lidu, dělníkům, zaměstnanost a blahobyt.

Tyto kapitálové vozíčky jsou však sladké pro ty, kdo z neporozumění účelu kapitálu, mají k němu poměr mlsný.

Dají se promlsat, zrovna 50 kráte rychleji, nežli je bylo možno shromážditi, poříditi. –

A to je to, co se nyní ve Zlíně děje.

Promlsávají ty vozíčky práce, jež se nazývají kapitálem, ku kterémužto se vlivem vadného učení, jímž byli vychováni, naučili míti postoj odmítavý.

Ale jak těžko se žije bez kapitálu, je viděti už z toho, že republika, jež nechává utráceti Národní Správy miliardy pouze v našem podniku, těžce shání možnost, aby si v USA nějaké ty miliardy vypůjčila.

Pravda, ono to bez těch kapitálových vozíčků nejde. Bez kapitálu, bez těch vozíčků práce nebude kterak přivážeti do Zlína a jinam zaměstnanost, práci. –

Tímto svým dopisem nesleduji kritiku. – Nestálo by mě to za to. – Pociťuji zrovna s fyzickou bolestí to mrhání, jež dopouštíte se ve Zlíně, protože jsem to sám, svým tělem i duchem, nehledě ani na nebezpečí života vlastního a jiných po celém světě sháněl a dobýval, rval se a bojoval, až mě to přineslo v nejtěžší chvíli dokonce i ponížení černé listiny osobně nejasnost o mém občanství.

Rozumím, že je to politická směrnice, daná prozatímní vládou. – I tomu, že lidé, kteří to vynutili na vládě, sledují jakési ideje, myšlenky. –

Ale jaký smysl pro život lidu, národa, mají myšlenky, dogmata, ideje a směrnice, jestliže neznamenají přímo nejlepší službu člověku. – Jaký smysl mají, jestli národ beztoho vykradený ještě více ochuzují, berouce mu základnu živobytí?

V novinách ve vlasti byla zmínka, že naše podniky budou vyvlastněny bez náhrady. – A sice prý, vzhledem k tomu, že jsem já a zahraniční podniky naše i domácí organisace nesúčastnila se dostatečnou měrou Odboje. –

Jednoho dne to bude sečteno v lidech i penězích, jenom aby se shledalo, že Baťa byl nejštědřejším podporovatelem Zahraniční vlády a institucí ze všech Čechoslováků. –

Při tom někteří Vaši kolegové ministři se neostýchají lhát veřejně na schůzích v samotném Zlíně a špiniti a ostouzeti mne a moje nejlepší. –

Nemám starosti, zda dostanu náhradu za znárodněné podniky. – Dostanu. – Jednoho dne zaplatí stát náhradu v plné výši. –

Už proto, že znám československého člověka. –

Je proti zlodějství každého druhu. – Má přesný cit pro právo a neprávo, protože obé velmi bolestně poznal během své existence a zejména té, posledních let. –

Zlín však stojí před úpadkem. –

I jestli národní správci našli způsob, jak vykázati zisky, aby znepokojené veřejnosti „vymydlili oči“, nic to nemění na skutečnosti, že je Zlín před úpadkem.

Ostatně stamilionové půjčky měsíčně, samy to ukazují.

Budovali jsme Zlín, abychom vyhnali Bídu, Hlad ze Zlínského kraje. –

Přinesli jsme tam blahobyt.

Vidím bídu a hlad se tam vraceti. – A to mně není jedno. Vždyť jsem dosud synem kraje, národa, - byť poplivaným.

Nabídnul jsem vládě spolupráci depešemi a dopisy. –

Nedostal jsem odpovědi. –

Avšak překlady nejdůvěrnějších dopisů jsem nalezl v cizině v rukou lidí, kde mně a naší práci mohly uškoditi, – tak pokroucené, že dávaly právě opačný smysl, nežli měly moje dopisy původní. –

To je důvod, proč, posílaje tento dopis Vám, posílám jej současně na 300 adres mých přátel a odpůrců ve světě i ve vlasti. Důvěřuju Vám a proto to píši. – Avšak nemám důvodu důvěřovati poměrům, které umožňují překrucování pravdy, jako v případě onoho dopisu. –

Přeji Vám upřímně, pane ministře mnoho zdaru v těžké, sysifovské práci, jíž jste se podjal a mnoho síly k ní. –

 

Poroučím se Vám s opravdovou úctou

 

Jan A. Baťa